Zatímco náš národní tým U18 je na Okinawě (Japonsko), já od včerejška sedím v prvních řadách pokročilého tréninku na Trenérské akademii (TA) v Kolíně nad Rýnem, na rozdíl od mé školní kariéry. Proč sedím tak daleko vpředu? Přišel jsem pozdě, velmi mě to zajímá a vzhledem k mému věku hůře vidím 😉 Vždyť to je moje práce.
Téma: „Technologie výkonnostních rezerv v soutěžním sportu“. Pocházím z baseballu – v Paderbornu používáme Rapsodo a Blastmostion, stejně jako světelné překážky a video analýzu – velmi zajímavé. Ještě zajímavější je, že se na těchto akcích v TA setkává mnoho různých sportů. Dnes: basketbal, házená, plavání, fotbal, baseball, karate a vzpírání – živá výměna, skvělé, vřele doporučuji!
Včerejší přednášející se nedostavil, takže jsme improvizovali. Pěkná blbost, pomyslel jsem si, dokud kolega z národního basketbalového týmu neřekl: „Pokud z našich měřících postupů víme, že třináctiletý kluk, který momentálně nemá alespoň 1,98 metru, necháme ho doma.“
Moment! Co říkáte na bezprostřední úspěch vašeho národního týmu U14? Ten v basketbalu neexistuje, pouze od kategorie U16!
V basketbalu jsou hráči povyšováni nebo nepovyšováni na základě měření, které je pro tento sport zřejmě velmi důležité, v tomto případě na základě výšky. Bezprostřední úspěch národního výběru se dostává do pozadí kvůli nedostatku národních týmů. Jde tedy o prosazování nejnadějnějších sportovců pro reprezentaci U16, a to od kategorie U12 výše. Stejně jako v baseballu je i v basketbalu národní srovnávací turnaj výběrovým řízením do národních týmů. Protože však ty začínají později, zajímají se reprezentační trenéři spíše o předpokládanou výkonnost než o skutečné výkony ve hře.
Byl jsem ohromen. V mém sportu hraje od kategorie U12 hlavní roli datum narození (vliv relativního věku) a vyspělost (fyzická převaha). Koneckonců už hrajeme velmi úspěšně na mezinárodní scéně. Německo několikrát vyhrálo mistrovství Evropy v baseballu v kategorii U12 a U15 – a jak již bylo zmíněno, v současné době je s týmem U18 zastoupeno na mistrovství světa v Japonsku.
Můj současný údiv – proč to neděláme jako basketbalisté? – byl v průběhu večera alespoň dočasně zrelativizován.
Slepice nebo vejce?
Je průměrná výška v německé basketbalové lize (BBL) 1,99 metru, a tedy diskvalifikace sportovců, o nichž je na základě vědecky podložených metod měření známo, že této výšky nedosahují, a nemají tedy v soutěži šanci?
Nebo je průměrná výška v Německé basketbalové lize (BBL) 1,99 m proto, že sportovci s nižší výškou jsou od začátku vyloučeni z programu postupu a tím i ze soutěže?
Děláme snad více dobrého než špatného? Kvalitní soutěž přece zvyšuje sebevědomí a poskytuje trénink na nejvyšší úrovni. Soutěžní trénink a úspěchy mohou vést k dalším úspěchům. Nebo jen od počátku podporujeme fyzickou převahu a na oplátku zanedbáváme talent?
Jako vždy jsem nedospěl ke konečnému závěru, jak neuspokojivé 😉 Ale kurz pokračuje ještě dva dny.
